Jednú v době plesových zábav sa rodiče rozhodli, že vyrazijú mezi lidi a že roztančijú sál v místním hotelu Černý orel. Tam sa tenkrát zábavy konaly.
Ale to nebylo enom tak, protože sa musél v prvé řadě sehnat spolehlivý hlídač chlapečků. Nigdo sa nehlásil dobrovelně a tak byla určená babička, keré se říkalo stařa. Stařa byla nemocná, málo viděla, ale byla velice ochotná a to stačilo.
Dřív než rodiče odešli, stařa zahájila hlídací akci knotrolú situace. Dyž zjistila, že Petřík už spí, zhluboka si oddechla. Ale hned ju to přešlo, dyž uviděla Ladíka. Ten chodíl po cimrách, přemýšlál, co by kde vyvédl a na spaní nevypadál vůbec. Stařa, aj dyž špatně viděla, chtěla mět situaci pod kontrolů. Na stole uviděla krabičku. Bylo to zapomenuté holení. Ladíčku, vem si krabičku a běž si hrát pod stůl.
Dlúho bylo ticho a tak sa stařa zeptala: „Holíš sa? Tak nezapomeň aj čelíčko!“ Ladíček si holil čelíčko a uši… A nikdo netušil, že tatínek ve spěchu zapomněl v tom strojku žiletku.
No, jak to mohlo dopadnút?! Krve bylo, že by jelita mohli dělat. Naštěstí sa rodiče brzo vrátili. Tu noc Ladíček nepotřebovál pyžámko, protože měl tolik obvazů, že by bylo zbytečné.