K ministrování patřily také radosti a slávy. A tak sme sa jednů dozvěděli, že Pátr Bedřich bude mít kulaté narozeniny a to sa musí pořádně oslavit. A aby to mělo úroveň, tak sa bude hrát aj divadlo. A zahrajů ministranti, protože sa enom palundují a tak majů čas to nacvičit.
A hned sa objevilo plno režisérů, keří si sami o sobě mysleli, že sú ten nejlepší. „Nacvičovat sa bude u Pomykalů v soukromém bytě,“ zaznělo jednohlasně. Ty z teho museli mět radost. To mě došlo až teď.
Tak nacvičovat sa pro jistotu začalo už dva měsíce dopředu, aby si všechno zapamatovali aj ty nejhlůpější. A tak sme sa jednů po večerní mši svaté sešli. Začalo to tím, že tam bylo plno křiku a hádání a nebylo slyšet vlastního slova. A tak si režisér stůpl na židlu a zařvál: „Držte ty klapačky, blbouni, musíme začat rozdělovat role.“
„Bude sa to odehrávat ve škole a tak hlavní roli pana učitele bude hrát ten nejstarší, největší a nejchytřejší ministrant,“ pokračoval režisér. „A teho tu máme,“ ozvalo sa z davu. „Škoda, že enom jednoho. Nebo chťél by to hrát negdo iný?“ zkusil eště režisér. Všecí sme sa dívali do zemi a tak bylo rozhodnuté – učitel bude Jenda.
„A teď rozdělím velikosti rolí podle teho jak vás znám a co možu čekat! A šak aj podle rodičů, kerých znám,“ a pokračoval „No, šak sova kanárka nevysedí. Šak už to mám nachystané. Rozdělím vám to.“ A ještě dodal: „A vy poznáte podle množství textu, jak na tom jste.“
Byl sem rád, protože na mňa vyšél také jeden, sice poslední. A byly tam enom dvě věty. “Aspoň sa to dobře naučím,“ pomyslel sem si tenkrát. Brácha nedostál nic a tak sa optál: „Co já?“ „Pro tebe také něco najdeme,“ zamyslel se režisér „Budeš třeba osvětlovač a zvukař.“ Brácha byl asi nejvíc spokojený, protože to měl šité na tělo. Pokud samozřejmě nic nelehne popelem.
A tak sa začalo nacvičovat. Klukom to šlo, a tak ich to bavilo. Bylo tam slyšet aj různé legrace. „Tak kluci,“ říká jeden „včera večer sem sa díval na našeho dědu, jak sa holí. Měl namydlenů hubu, v ní fajku a kolem ní mával břitvů. Tak sem čekál, až si ju uřeže a spadne mu do lavóra.“ Kluci se smáli až jeden řekl: „Náš taťka si v lavóře umývál nohy aj s ponožkama. Potom strčíl nohu do trůby a za chvílu ju měl suchú.“ Další přidál: „To naša mamka si stříhala nehty na nohách a vzala si iné brýle. Až to měla hotové, zjistila, že neměla vyslečené pančochy.“
A tak divadlo sa hrálo a byla aj sranda. Po cestě dom sme sa hónili kolem věže a liskali sa, jak všeci ostatní kluci v tychto rokách.
„Tak zítra sa slaví,“ řekl stařeček strýc kostelník. „A vy budete chlapci hrát to divadlo. Na to sa nejvíc těším.“ Na druhý den sme došli o hodinu spíš a oblékli si kostýmy. „Divadlo sa bude hrát v kuchyni. Tam je nejvíc místa a tak sa tam vejde hodně lidí. Šak ich tady bude, enom co sem slyšel, plno.“
A tak to začalo. Kuchyň byla plná k prasknutí a dveře do vedlejších místností otevřené. Všude kolem plno. Nakonec slavnostně vstoupil i oslavenec. Měl rezervované místo a tak sme začali. Napřed několik světelných a zvukových efektů, až sa nekeří lekli. Všichni sa bavili a vesele se smáli. Nejvíc nahlas sa smál stařeček strýc kostelník. Ještě, že to byla komedie. Jinak by to byl trapas a tragédie pro nás.
Muselo to mět veliký úspěch, protože v nedělu po požehnání jsme to hráli znova v domově důchodců. Tam už to nebylo ono. Nebyl tam Pátr Press, ani farská kuchařka a ani kostelník. Lidé byli většinů hluší a tak to dobře neslyšeli a ani temu nerozuměli.
Víckrát už sme to nehráli a tak se zase ze slavných herců stali obyčejní a skromní ministranti.
