Už je to dávno, co ve Strážnici byli třé nerozluční kamarádi. Jmenovali sa Gusta, Pepek a Slávek. Byli známí tím, že ačkoliv se měli rádi, tak sii s oblibou jeden druhému prováděli kanadské žertíky. Dobře se tím bavili a měli na to čas, protože byli všecí svobodní.
Jednů došeli Gusta a Pepek pro Slávka. Ten jim došel otevřít enom v košeli a v pantoflách. „Co děláš? Jak tě známe tak lapíš u televize a piješ to svoje zkyslé víno. Poď s nama na pivo, ať děláš něco záslužného.“
„Pujdu,“ řekl Slávek „ale je zima a musím sa obut a vzít si kabát.“
„Nemusíš, já ťa tam hodím autem a aj zpátky.“ A už seděli všecí třé v autě a jeli na Lučinu na pivo. Tam popíjeli, povykládali si vtipy a jeli dom.
Po chvilce sa auto zastavilo. „Co sa děje?“ dival sa Slávek.
„Já nevím, ono to zdechlo.“ povidá Gusta „Běžte mňa roztlačit a tak Pepek a Slávek tlačili. A protože měl Slávek enom pantofle a na silnici byl sněh, tak mu vyjeli nohy a spadl na silnicu. Jak to Gusta uviděl, nastartoval auto, Pepek rychle nastůpil a už jeli. Slávka nechali tam v košeli a v pantoflách. Pomáli šel a myslel si, že sa pro něho vrátijů. Ale nevrátili. Tenkrát zrovna skoro nic nejelo aý skoro před Strážniců ho někdo vzál a zmrzlého ho zavézl dom.
Na druhý deň, šel Slávek Gustovi vynadat, co to mělo znamenat. Gusta už ho z dálky vyděl oknem a už měl nápad. Na dvoře vytáhl hadicu a jak otevřel dveřa, tak Slávka ostříkal vodů. Slávak, mokrý jak vodník, vzál cihlu a hodil ju Gustovi do okna a šel mokrý, ale spokojený dom.
Jednů šel Gusta se Slávkem pro Pepka, aby šel s něma do hospody. Před malým baráčkem sa zastavili a Gusta povidá: „Počkaj, já mám nápad. Vidíš jak sa mu kůří z komína. Ten si vytápjá, chodí doma v trenkách a má tam aspoň 40 stupňů.“
„No a co chceš udělat?“ ptá sa Slávek.
„Vykůříme ho, aby musel pořádně vyvětrat.“ povidá Gusta, ale Slávek měl dlůhé vedení a tak sa eště optál: „A jak to chceš udělat?“
„ Mosíme počkat, až sa zetmí, šak to bude za chvílu. Ty doneseš z domu žebřík a já pujdu dom pro skleňěnů tabulku. Ostala mě, jak sem zasklíval okno, cos mě rozbil.“
„Šak si mě neměl stříkat studenů vodů! Mám rýmu eště teď.“ Za chvílu sa zasej sešli a to už s žebříkem a sklem. Gusta vylézl na střechu a položil sklo na komín. Bylo to dobré, protože komín přestal dýmit a kůřilo sa z kamen. „Rychle pryč než nás tady chytí.“ povidá Gusta a už uháněli s žebřem pryč až sa jim hlavy třepaly. Skovali žebřík a dívali se z dálka, co bude.
Otevřeli sa obě okna a vylétl kůř, jak když by tam hořalo. Gusta spokojeně zatleskal a povidá: „Tak to se mi zas něco povédlo. Vidíš ho, už má aj čepicu na hlavě.“ Tenkrát dojeli aj hasiči. Někdo, kdo to viděl, tak je zavolal.
Na druhý deň Pepek odtáhl kamna a nahlédl do komína. Ucpaný nebyl, protože sa tam přes sklo svítilo a sklo nebylo vidět. Nevěděl si rady a tak zavolal kominíka. Ten už si rady věděl. Ze spodu strčil do komína štětku, tá zhodila sklo z komínu a už sa zas mohlo topit.
Postupem času tých žertíků bylo tolik, že to začala řešit VB, jak sa tenkrát policajtom říkalo. A tak si všecky tři povedené kamarády pozvali na pohovor, kde jim velice dojemně domlůvali: „Chlapy, už jste dost staří na to, abyste dělali blbosti jak malé děcka. Pořád ste svobodní, tak sa ožeňte a nebudete na to mět čas. Ale po tem, co sa o vás vykládá, tak kdo by si vás vzal. Tak mě aspoň slibte, že sa polepšíte a možete jít.“ Chlapi slibovali, jak sa polepší a při tom na sebe mrkali.
Když vyšli sen, tak Gusta vytáhl sirky a nastrkal jich do zámku a zalomil. S úsměvem povidá: „Teď su zvědavý, jak si ti chytráci budů odemykat.“ Slávak sa smál a povidá: „ Já sem sa také nepolepšíl. Zalepil sem jim zámek u psacího stroja žvýkačků.“
Jednoho dne si Slávek kůpil nové auto. Protože sa chtěl všeckým ukázat, že na to má a jaký je borec, tak jezdil do práce autem, i když to měl enom dvě ulice. Aby nemusel ráno brzo vstávat a vytahovat auto z garáže, tak si ho jednů nachystal už večer před barák. A to byla chyba.
Když to viděli jeho kamarádi, tak hned zas dostali dobrý nápad. Došli v noci a auto mu zvedli a podložili úhlema tak, aby kola byla nad zemů a aby to nebylo poznat. Ráno Slávek nasedl do auta. Nastartoval a chtěl rychle odjet do práce, protože už bylo pozdě. Zařadil rychlost, kola sa točili a nic.
Šel kolem nejaká strýc. Zaklepal mu na dveřa a povidá: „Slávku takto neodjedeš nidky. Dyť máš kola podložené tihlama.“ Slávek vylézl z auta a podíval sa na to z blízka. Povidá: „To byli určitě ty dvá blbečci. Šak teď uvidíte, co bude odplata a bude krutá.“