Rodiče mojého kamaráda kúpily pimponkový stůl. My, jeho kámoši, sme to skoro všecí uměli hrát a tak sa u nich na mlatevni pořádali veliké turnaje. Jeho mamka byla spokojená, protože nás měla pod dozorem. Nekdy nenápadně prošla kolem, podívat sa esli třeba nekůříme. Jednů sme sa tam také zešli. Byli sme enom štyré. Dvá hráli a dvá sa enom dívali a nudili sa. Jeden z tych co zrovna seďél, dostal nápad. Řekl, že když néni nikdo doma, tož by sa teho mělo využit. Takových příležitostí moc néni. Co tak ochutnat slivovicu? Všeckým sa to líbilo a tož sme šli do kuchyně. V kredenci flaška byla, ale tů dybysme vypili, tak by to bylo na nás. A tak sme sňů rači nehýbali a šli do komory natahnůt z demižóna. To nikdo poznat nemože. Natáhli sme si plnů flašku a u teho eště každý notně okoštoval. Potom sme šli pokračovat v turnaji a u teho pomály popíjaly.
Za chvílu byla flaška prázdná. Hrát sme přestali, protože sme pořád hledali míček a u teho sa smály tak nahlas, že nás bylo slyšet po celé ulici. A to už zas jeden dostal nápad, že když nikdo néni doma, že by bylo dobré zajezdit si na stařečkovém mopédě. Tak sme ho vytáhli, jezdili sme po dvoře kolem studně. A protože sme sa začaly předváďat, začali sme jezdit čím dál rychlejší. Jednému to ale nevyšlo a vletěl do plota. Urazil tři plaňky a pokračoval v šílené jízdě dál. Díry v plotě si všimlo pět slépek,keré utékly k sůsedom na záhrádku. Hned tam začaly hrabat a dělat neplechu. Museli sme jich hned pochytat a strčit do kurníku. Rači sme jich aj zamkly. Potom sme pokračovali dál v šílených jízdách až do téj doby, než došél všecek benzín. Mopéd sme zaséj zaparkovali a hleděly sa rychle vytratit. Bylo ale pozdě.
Zrovna sa vrátily rodiče mojého kamaráda. Jeho mamka hned uviděla díru v plotě a vyjezděné koleje kolem studně. “Toš vy ste jezdili stařečkovi na mopédě! Šak počkajte až dojde, toš vám vyliská všeckým. A vemte si kladívko a běžte spravit ten plot, než to zjistijů sůsedé!” Tak sme rychle šili spravovat, než sa vrátí stařeček. Ale ani to sme nestihly. Stařeček došél a řekl, že jede do vinohrada. Vytáhl mopéda, ale ten nešél nastartovat. Dyž s ním zatřepál, toš hned věděl, že tam néni benzín. A už to zaz začalo. Kdo mě vyjezdil benzín. My sme stály, neříkali nic a čekali, že nám vyliská a nakope. On vytáhl deset korun a řekl ať vezneme kanystr a ideme k benzínce kúpit pět litrů benzínu. A ať sa pohneme, že dlůho čekat nebude.
My sme byli spokojení, že to tak dopadlo a celů cestu sme utěkali, aby stařeček byl spokojený a nerozmyslel si to s tym liskáním. Bezín sme donésly v rekordním čase. Stařeček ho nalél do nádržky, vzál motyku, nastartovál a odjél. My sme vzali kopačák že pujdeme hrát fotbal. Už sme byli mezi dveřma a vyšla mamka a povidá:” Ten turnaj, kdy néni nikdo doma ste hráli naposledy! Podruhéj si vemte zrovna balón a běžte hrát fotbál anebo třeba aj kuličky, to mě je úplně jedno! A ty slépky co ste zavřely do kurníka nemožu obudit. Oni dnes kvůli vám zapomněli snášat vajíčka!”