Byl krásný letní den a celý svět sa smál. Slunko pražilo a nikde ani mráčku. Chlapci seděli doma a hrozně sa nudily. Nebyli snad nemocní? Vždyť to není normální. Nemocní nebyli, ale měli domácí vězení. To byl nový způsob trestu, kerý vymyslela mamka na ty dva potměluchy. Nakládačka už neměla takový účinek. Všimla si totiž, že sa u toho kluci smějú a že ona má víc modřin než oni. Horší byl taťka. Ten nakládal jednotlivě a řemenem. A stařeček chlapce trestal tým, že jim dával méň peněz na útratu. Ale vraťme se zpátky.
„Co budeme dělat, dyž nesmíme ven? Mám nápad,“ řekl Ladík, „poďme měnit známky.“ Oba byli filatelisti. Donésli každý svůj album a rozložili sa na dvoře. A teď začali nabízat a vychvalovat svoje kusy a hrozně sa hádali a křičali. Každý chtěl teho druhého hlavně obrat. Asi po hodině sa podařilo nekolik vzácných kusů vyměnit. Oba si je řadily a u toho sa ušťuřovali. Ale Petřík, protože sám sebe neviděl, ale viděl jak sa šťůří jeho brácha, pojál podezření, že byl okradený za bílého dňa. Zčervenál jak slunko na japonském prápoře a zařval až si mamka v kuchyni sedla na židlu: „Tys okradl vlastního bratra a proto všecko vrať!“ „To by tak hrálo. Já sem si to poctivě vyhandloval. Tys mňa akorát ukecál,“ řekl Ládík a vzál svůj album a praštil s ním bráchu přes hlavu. Ten na nic nečekal a udělal to taky.
A tak sa chlapci mlátili albumama po hlavách až známky létaly po celém dvoře až do humna. A hulákali jak paviání až do té doby, než vyšla mamka: „Tak už dost.” Řekla: „To vaše domácí vězení je myslím větším trestem pro mňa. Kdo to má poslůchat?“ „Tak nám mamko vyliskaj a pusť nás ven,“ vymyslel Ladík. „A nebo nám to odpusť,“ orodovál Petřík. “Uděláme to tak – veznete si knížku, kerů já sama vyberu a budete si z ní hodinu číst. Až bude přesně 5 hodin možete jít ven,“ navrhla mamka. Kluci četli, mamka slyšela a kontrolovala. Asi za 5 minut 5 bylo ticho a kluci zmizeli. Tak to né, řekla mamka a šla to vyšetřit. Viděla jak kuci sedijů vedle sebe na zídce, v ruce držijů hodinky jako stopky a čekajů, kdy to padne. A asi to padlo, protože slyšela veliký jásot a kluci zeskočili ze zídky směrem ven. Zmizeli ve výru města, kde sa ozývaly různé příšerné zvuky, kterým nidlo nerozuměl a vyhýbal sa temu. A přesto tam byli aj takový, kerým se to líbilo. Bylo to lepší než doma.